Vánoce s akcentem na druhou a čtvrtou dobu

Vánoce, jak známo, jsou v první řadě oslavou narozenin Ježíše Krista. Ale víme, kdo byl vlastně Ježíš? Nechme chvíli stranou novozákonní bulvár a podívejme se na tohoto chlapíka trochu jinou, nezamlženou optikou.

Ježíš se narodil Marii a Josefovi do terénních poměrů na periferii města Betléma a už svým narozením stačil na světě natropit pěknou rotiku. Stačilo by zmínit už jen jeho početí, které je obestřeno řadou nejasností… ale to by záři reflektorů zbytečně jen obracelo na Mesiášovu matku, případně na míru její počestnosti… O tom si ale povíme kdyžtak jindy. Jméno Ježíš mu rodiče dali poté, co se mu v jeslích hned po narození začalo na hlavě nekontrolovaně ježit číro – účes božím dílem vytvořený se stal rychle módním hitem a dokonce i vojáci římských legií jej museli začít nosit na svých přilbicích, aby šli s dobou.

Ježíšův otec byl povoláním tesař, ale než ho Marie pod sérií ultimát stáhla zpět domů, živil se jako mariachi, který pod uměleckým jménem Pepé la Mano Rápida objezdil oba břehy Jordánu. Proto také svému synkovi k jeho narození vyrobil první kytaru, a aniž by to tušil, vyrobil jediný a nezpochybnitelný svatý grál (ostatní teorie o sv. grálu jsou liché). Než Ježíšovi stačili ustřihnout pupeční šňůru, držel kytaru v ruce a vyhrával pecky jako Půjdem pařit do Betléma, Zbytečně tichá noc a hromadu dalších.

Betlémskou krajinou se rychlostí blesku začala šířit zpráva, že se zrodila superstar a do Betléma se ze všech stran začali valit gratulanti. Mezi prvními přišlo Ježíškovi zahrát (tehdy ještě trio) The Kings a zástupy dalších následovaly, až oslavy v Betlémě přerostly v několikadenní hudební festival pod názvem Vánoce. Město Betlém se po tomto unikátním hudebním svátku spojeném s Ježíšovým příchodem přejmenovalo na Beatlem.

Malý Ježíšek naplňoval pověst superstar rychle a beze zbytku. Kytaru nepustil z ruky, už třetí den po svém narození vystřihl první bluesovou dvanáctku a týden nato sypal shredy jak smyslů zbavený. Jeho srdce však nakonec našlo neutuchající lásku v punku. Ježíš do školy chodil zásadně tanečním pogo krokem a učitele zdravil popěvkem „should I stay or should I (po)go“. V té době už měl se svou 12člennou kapelou Jesus & The Apostles obehrané všechny kluby v okolí a Beatlem jemu a jeho slávě začal být těsný. Dařilo se jim natolik, že o sobě Ježíš začal dokonce prohlašovat, že je prostě boží, a vymyslel si umělecké jméno Ježíš Kytaristus. Když dovršil věku 15 let, dostal od rodičů svolení vyrazit na své první turné.

Zeměmi Předního východu zmítaly tehdy vlny nesnesitelného mainstreamu, který s lyrami v rukách šířili bardi z řad římských okupantů. Ježíš se svými Apoštoly však už během jejich první šňůry otravné císařovy popíkáře téměř vytlačil ze všech klubů a hitparád. Pro nesčetné davy fanoušků napříč společenskými vrstvami přestala jakákoliv jiná hudba či kultura úplně existovat a Ježíšův punk se stal doslova náboženstvím. Lidé ochotně dělali všechno, co jim Ježíš na pódiu i mimo něj řekl, protože si mysleli, že je to známka punku.

To ovšem nemohlo uniknout římské okupační správě, která se v čele s prefektem Pilátem Pontským snažila zrovna v rajónu Ježíšova působení nastolovat kulturní i jiné pořádky podle svých not. Ježíš tak vedle své narůstající obecné slávy rychle získal také významnou pozornost zpravodajských agentur římské okupační moci. Z toho si ale náš Mesiáš nedělal vůbec nic. Naopak. Celou tuhle šlamastiku s kamarády u piva vyhodnotil v dobrém rozmaru jako dokonalou příležitost ke spásnému naplnění pojmu „revoluce“ a Revoluci pak společně pojali jako odvěkou matku punku. Dílem římské paranoie a zdánlivě neškodné hospodské legrace získaly písně Ježíše a jeho Apoštolů úplně nový rozměr, až je fanouškovská základna začala přijímat jako Slovo Boží. Ježíšovi a Apoštolům se nemohlo dařit líp. Chrámová turné šla rychle jedno za druhým, všechny koncerty beznadějně vyprodané a titulní papyrusy místních plátků plnily zprávy o nebeské punkové formaci v čele s charizmatickým spasitelem.

Jak ale praví klasik, nic netrvá věčně a vše naoko dobré má také svou temnou stranu. Několik Apoštolů po čase pojalo podezření, že písně jejich punkového repertoáru jsou si nápadně podobné, a to i přesto, že jim je Ježíš servíroval vždy jako něco, co tu ještě nebylo. Tohle téma obyčejně končilo krátkým bezvýznamným tlacháním v šatně, ale…

Jednou přišel za Ježíšem basák jménem Jidáš – tichý chlapec, co sice nikdy neměl holku, ale byl hodný a kapele do té doby zcela oddaný. Svěřil se svému frontmanovi, že mu na apoštolském repertoáru něco nesedí a jestli by třeba nešlo trochu přitvrdit. Ježíšova víra v punk však stála na betonových základech a Jidáše za jeho rouhání poslal stokrát odzpívat God Save The Queen.

Zklamaný Jidáš si trest sice odpykal, ale hned záhy Apoštolskou partu nadobro opustil. Rychle na to založil kapelu Judas Priest, čímž položil základní kámen heavy metalu. Nebyl by to ale basák, kdyby zároveň neběžel Ježíše udat Pilátu Pontskému. Tomu namluvil, že Ježíšova kapela svými koncerty agituje proti římské svrchovanosti a jmenovitě proti Pilátově osobě. To Piláta dopálilo. Ježíše strčil za katr a jeho Apoštoly nechal rozpustit. Praotec punku dostal navíc od Piláta ultimátum, že buď veřejně uzná své dílo za bezvýznamné epizodní povyražení, učeše se a začne s kapelou hrát Římany oblíbené hity ze San Rema, nebo že ho tribunál nechá přitlouct na kříž, k čemuž Ježíšovi měli ještě navrch vyhrávat obávaní bardi s lyrami. Ježíš zůstal věrný svému přesvědčení a putoval tedy na klacek.



Úkladná zrada z bratrských řad ale záhy přiměla Ježíše na krucifixu k zevrubnému přehodnocení jeho života zasvěceného hudbě a především punku. Rozhodl se, že muziku pověsí na některý z hřebíků, které měl hned po ruce, a že se ve svých 33 letech vydá na dráhu kouzelníka. Začal tedy hrát mrtvého, načež ho pohůnci římské moci přesunuli do blízké jeskyně, aby na kříži nezabíral zbytečně místo dalším, a vchod jeskyně zavalili obrovitánským kamenem. Pilát ale nebyl žádné slaboduché ořezávátko a po několika dnech vyslal do jeskyně na golgotských vršcích své vojáky s rozkazem Ježíše polechtat, jestli to celé jen nehraje. Všem přítomným ale spadly čelisti na zem, když jeskyni našli prázdnou a na zemi v písku v kruhu vepsané písmeno „A“.

Z Golgoty přes Jeruzalém až do Beatlema se zpráva o Ježíšově fíglu nesla jak kdysi zvěsti o jeho zrození. Davy jeho příznivců zaplnily ulice, zpívaly songy Ježíšovy kapely a z jejich transparentů s nápisy „Punk’s’not dead“ měl Pilát dlouhé roky příšerné migrény. Kam se ten kluk mazaná poděl, to dodnes nikdo neví. Ví se jen, že tahle jeho kejkle inspirovala v kariérách veleznámé kouzelníky Harryho Houdiniho a Davida Copperfielda. Co se ale ví jistě, je to, že od svého zmizení nosí Ježíš vždy v den svých narozenin lidem dárky. Nejdřív naděloval jen pankáčům, pak se slitoval dokonce i nad přívrženci mainstreamu a dneska má 24. prosince pod stromečkem dárek snad každý – ale pankáči ty nejlepší! Bez ohledu na věk a pohlaví, buďte aspoň občas taky pankáč, budete mít život veselejší a pod stromečkem určitě ty nejprímovější dárky.

Tak šťastné a punkové! ;) 🤘